12 křivých čar

Těch dvanáct křivých čar, mám na sobě jako znamení,
již ne krev ani vztek, jen trápení z nich pramení,
někoho zajímá, co všechno mohl by mít,
koho smrt zajímá, toho nebaví žít.

Proč?

Ani nevím, proč právě teď ve tři čtvrtě na dvě si zakládám tuhle úžasnou věc. Ta myšlenka mnou prolítla jako blesk, najednou jsem si byl jistý, že to potřebuju, jako kdyby to byla věc, kterou již dlouho hledám a až teď jsem poznal něco, co mi umožní se vyjádřit, bez toho, aniž bych si psal pro sebe a bez toho, aniž bych to musel sdělovat určité osobě. Ani nepočítám s tím, že to tady bude někdy někdo číst, jde jenom o ten pocit, že to není úplně k ničemu, ten pocit, že si tohle možná někdy někdo přečte a pochopí mě.